Biolog Rudolf Weigl, který vyvinul očkovací látku proti skvrnitému tyfu, bude mít ve svém rodném městě Přerově pamětní desku. Radnice se ji chystá odhalit příští týden v prostorách Vyšší odborné školy zdravotnické. Stane se tak při příležitosti 140. výročí jeho narození, informovala mluvčí radnice Lenka Chalupová. Biolog, který zachránil v Polsku díky výzkumu za druhé světové války své kolegy od deportací, bude ve městě připomenut ve spolupráci s polskou stranou. Událost doprovodí také odborná konference mapující jeho vědeckou činnost.
Projekt, který připomene jeho život a dílo, je financován z projektu Připomínání polského dědictví v zahraničí polského ministerstva kultury a národního dědictví. „Byli jsme polskou stranou osloveni, ať najdeme vhodné místo pro pamětní desku, která by připomínala Rudolfa Weigla. Jeho rodný dům už nestojí – dnes je v těchto místech autobusové nádraží, takže jsme zvolili budovu, v níž se vzdělávají zdravotníci, kteří mají k jeho oboru působnosti blízko,“ uvedl primátor Petr Vrána (ANO).
Rudolf Weigl se narodil 2. září 1883 v rodině řemeslníka a vynálezce heveru Friedricha Weigla. Na svět přišel v domě u přerovského nádraží, kde jeho rodina v budovách bývalých vojenských pekáren vyráběla kočáry. Otec mu zemřel v dětství, podle vyprávění se mu osudnou stala jízda na tehdy moderním vysokém kole, které testoval. Rudolfova matka Elsa se později podruhé vdala a odešla se třemi dětmi do Polska, kam následovala svého muže. Weigl v Polsku vystudoval gymnázium a přírodní vědy na lvovské univerzitě, kde získal doktorát a byl jmenován profesorem.
Od první světové války se začal zabývat výzkumem skvrnitého tyfu. Na začátku druhé světové války, kdy Lvov obsadila Rudá armáda, zachránil díky výrobě vakcíny mnoho lidí židovského původu a také řadu osobností vědy a kultury od deportací do sovětských gulagů na Sibiři a do kolchozů v Kazachstánu. V tom pokračoval i po obsazení Lvova Němci. „Zaměstnal je v institutu jako živitele vší. Nasazení vší do vlasů pro vědecké účely jim přineslo nejen nárok na vyšší příděly potravin, ale především je to zachránilo od zatčení a deportací. Kromě toho nechal do varšavského ghetta, i do jiných ghett, tajně doručit vakcíny proti skvrnitému tyfu, čímž pomohl zachránit další životy,“ uvedl ředitel Státního okresního archivu v Přerově Jiří Lapáček.
Začátkem jara roku 1944 byl Rudolf Weigl přinucen opustit Lvov, usadil se v Kroscienku nad Dunajcem, kde si zařídil malou laboratoř, později působil v Krakově jako profesor obecné mikrobiologie na Jagellonské univerzitě a nakonec na univerzitě v Poznani. Po odchodu do důchodu zemřel jako totalitnímu režimu nepohodlný v Zakopaném v roce 1957, ve věku 74 let. Za své zásluhy byl profesor až posmrtně v roce 2003 vyznamenán medailí Spravedlivý mezi národy. Za svůj objev byl také opakovaně nominován i na Nobelovu cenu, nikdy ji však nezískal.
